bezpřiemý adj.
k přiemý
1. neobyčejně veliký, náramný, nesmírný
2. vzpurný, odbojný, odporující něčemu (sr. StčS s. v. „protivný“ 7)
Sr. bezpřiemný
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
bezpřiemý, adj., zpurný, přílišný: samice kvapnějše bývají i bezpṙiemieyſſe než samcové ŠtítOp. 57; bezprzyeme żalosti přětrpíš PassKlem. 234b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bezpřěmný, bezpřiemný, bezpřiemý adj. náramný, přílišný; nesnesitelný, protivný, vzpurný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bezpřiemný (bezpřěmný), bezpřiemý adj. = náramný, přílišný, odporný, vzpurný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.