bezděčný adj.
k bezděč
1. nedobrovolný, činěný pod nátlakem, konaný proti vlastní vůli
2. zpodst. násilník, kdo činí násilí
3. (o dni) nezatížený jiným úkolem, tj. příhodný, „pohodlný“ 1
Sr. přinucený, StčS nužený, nebezděčný
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
bezděčný, adj., nedobrovolný, nucený; proti vůli, vnucený; unfreiwillig, gezwungen. Má býti zpověd z dobré vóle, ne bezdyeczna Štít. uč. 136a.(To poslušenstvie) nebylo jest bezdieczné, ale dobrovolné a milostivé HusPost. 16a. Přinucenie Bezdecżne coactio absoluta Lact. 38a. Již jste přišli ke mně ſ potrzebu bezdyecznu necessitate compulsi Ol. Súdc. 11, 7. Že s’ ty bezdyeczny zyet mój DalC. 39 (praví císař hraběti, který mu dceru unesl), bezdhieczni zět mój DalH. tamt.; (ciesař) kniežatóm svého bezdyeczneho zyety povědě DalC. tamt. — Adv. bezděčně: aby (král nebeský) po sobě obrátil světské všeliké královstvo ne bezdyecznye, ale volně Štít. ř. 211a; kdyż koho potká ztráta, ač i bezdiecznie, trp ŠtítBud. 186; aby mi člověk bezdiecznye slúžil Brig. 82; bezdiecznye importune MamA. 25a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bezděčný adj. nedobrovolný, vynucený, konaný proti vůli; nežádoucí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bezděčný adj. = proti vůli, nedobrovolný, nucený
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.