bečvář, -ě m.
dolož. též bečbář, -ě m.
sr. bečka
bečvář, řemeslník vyrábějící velké dřevěné nádoby, zvl. bečky, sudy ap.
Dolož. též jako vl. jm. osob. Bečvář. Sr. bednář, pobijěč
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 18. 6. 2025).
bečvář, -ě, masc., kdo dělá sudy, Böttcher. Ibidem becuar Letona Reg. I, 1088 (XIII stol.). Beczwarzi Pr. pr. 258, beczwar dolator Lact. 53c. Srov. dial. bečvář = bednář Šemb. 23 (střčesk.). — bečvář plaustrifex TomP. l, 57 (z pramene starého). — Bečvaři, -ary, plur. masc., jm. místní. Jindřich dzebeczwarz m. de Bečvař Rožmb. 127. Bečvary Pal. pop.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bečvář, -ě m. výrobce sudů, bečvář, bednář
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bečvář m. = bednář
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.