beččicě, -ě f.
dolož. jen bečicě, -ě f.
k bečka
menší bečka, sudovitá nádoba sloužící zvl. jako dutá míra na sůl
Sr. prosticě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
beččicě, -ě, fem., demin. z bečka. Múdré (panny) vzaly oleje w beczſſicze své in vasis EvVíd. Mat. 25, 4, t. j. bečšice, dial. (mor.) m. beččice.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
beččicě, -ě f. (demin. z bečka) soudek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.