břušec, -šcě m.
břušce, -ě n.
k břuch, břucho
1. lůno, život
2. čeho (plodu) jádro, vnitřek
3. med. vypouklá, oblá část mozku, mozkový lalok
V některých tvarech nelze jednoznačně určit rod heslového slova. Sr. břúško
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 5. 2024).
břušce, -ě, neutr., demin. z břucho, nebo-li též břušec, -šcě, masc., demin. z břuch, = bříško, bříšek, vypuklina při nějaké věci, das Bauchige an einer Sache. Přednie brziſſce (mozku) dělí sě zřejmě na dvě straně Sal. 740; jiné dvě brziſſczy tamt., v předniem brziſſczy t. 741. Ktož vidí ve snách nehty ukráceny tak, že brziſſcy prstových nepřesiehnú Břez. Snář. 103 t. j. břišcí, srov. dial.: břištěc = břišec u palce Us. Turnov. Jg.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².