břieza, -y f.
též dial. břiezě, -ě f.
strom se světlou kůrou, zvl. bříza, popř. vrba, osika ap.
Dolož. též jako vl. jm. míst. Břieza
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
břieza, -y, fem., bříza, Birke; stsl. brêza betula, z berz-. — breza betula MVerb., brzyeza též Rozk. 1107, BohFl. 231, brzieza též Prešp. 589; brzyeza obex Vít. 95a; brzeza betula Nom. 65a, Lact. 26la. — Jm. místní. Breza List. Lit., Brzyeza UrbE., de Brzieza TomZ. 1416 st 139.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².