břězen, -zna/-znu m.
1. březen, první jarní měsíc
2. bibl. adar, dvanáctý měsíc židovského církevního roku
Dolož. též jako vl. jm. míst. Břězen. Sr. podjesen
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024).
břězen, -zna, masc., März; z brêzьnъ, adj. z brêza, bříza: Birkenmonat, die Zeit, wo die Birke sich belaubt, oder wohl richtiger, wo sie ihren Saft gibt Mikl. Mon. 2. — brzyezen Martius Rozk. 43, BohFl. 25, brzezen Martius Prešp. 49; Brzyeſen Měs. 73b, brzeſen Nom. 62b; měsiece brzyezna Pulk. 54a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².