břězí adj.
(o samici) březí, (o ženě) těhotný
Sr. břěziecí, plodný, těhotný
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 2. 4. 2025).
břězí, adj., trächtig, o dobytku; stsl. brêždь fetus, praegnans, z berdjь. — Ovcě jich brziezie fetosae ŽKlem. 143, 13, Ol. tamt., brziezye ŽKap. tamt.; aby ovcě briezie (sic) byly ut conciperent Ol. Gen. 30, 38; když ovcě počínají brzieze býti in calore coitus t. 30, 39, brzyeze býti Mus. tamt.; ot brziezich (ovcí) de post fetantes accepit eum ŽGloss. 77, 70, ŽWittb tamt.; brzezie on ponese (pastor) fetas ipse portabit Pernšt. Isa. 40, 11; brziezie laní poběże cerva praegnans OtcB. 139a, laní brzieze poběže Otc. 38la, mám ovcě a krávy brziezie s sobú ComestC. 40a; velblúdóv brzyezych Mus. Gen. 32, 15. — V Rozk. 2452 psáno w brzyez (podle poznámky Menčíkovy při Prešp. 1645 wbrzyecz) feta, a v Přešp. 1645 wbrzecz feta; patrný omyl společné předlohy.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².