|
|
|
břěh, -a/-u m. 1. přirozená vyvýšenina zemského povrchu, pahorek, vrch ap. 2. svah, stráň 3. meze, hranice 4. břeh, svažité místo podél vody 5. pobřeží; mořský břěh pláž, písčité pobřeží 6. bažinatý břeh, pobřežní bažina 7. pevná zem, pevnina 8. přístav, přístaviště 9. útočiště, azyl Dolož. též jako vl. jm. míst. Břěh a Břěhy. Sr. břiežek, pobřěžie, přěrytie, strán, zábřěžie Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024). 
břěh, -a, -u, masc.; z germ. berg, přejato v době psl. — Vrch, svah půdy, Hügel, Abhang: dědiny i s břehy mezi dědinami KolČČ. 318a (1561), vysoké, svahovité meze; srov. dial. břeh = kopec BartD. 1, 201 (mor.-slc.), svah v Čech. sev.-vých. atp. (Listy filol. 1885, 288). — Břeh, Ufer: slunce připřělo sě bě u brſieha AlxBM. 7, 4, = in littore Gualth. 7, 1; na morském brſieſie t. 7, 11; (kopí vržené z lodi) ustrnu u brzyezye AlxV. 582; ot brzyehu t. 544, ot brzyeha t. 577, podlé brzieha litus Ol. Deut. 1, 7; k brsiehu JidDrk. 70; těch lidí na tom pobězě tu stonu v hlubokém brzyezye t. 1820, v hluboké vodě za břehem; při brzyehu t. 576, na brziezie Pass. 360, na morském brzieze Chir. 292b; po brsiehowi s bratrem chodě JidDrk. 88; brzieh ripa Prešp. 310, brzyeh též BohFl. 51, onen brzieh Hrad. 10a; brzyech ripa Nom. 63a, v-brziechu Hrad. 9b — Přístav, Hafen: ku brziehu in portum ŽWittb. 106, 30, k brziehu ŽPod. tamt., (Šimon) vzal jest Joppen za břeh accepit Joppen in portum Pernšt. 1. Mach. 14, 5, (Juda) břeh v noci podpálil portum succendit 2. Mach. 12, 6, brzeh portus BohFl. 847. — Jm. místní: Bryg (Brieg ve Slezsku) Reg. III, 1329, hrad, jemužto brzyeh dějí (též) PulkMus. lb; Brzyech naonſky Pulk. 157a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
břěh m. kopec, svah; břeh; přístav; bažina Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
břěh m. = břeh, svah; přístav Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|