břísti, břdu/brdu, břde/brde ipf.
1. kam přěs co, skrzě co brodit se, procházet vodou, blátem ap.
2. kam v čem (nehmotném) ztěžka postupovat, prodírat se něčím
Sr. pobřísti, přěbřísti, přibřísti, vybřísti
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
břísti, brdu, břdu, bředu, -eš, impftiv., waten; z koř. bred-. — Póvod má do vody brzyſti Řádpz. 69. Pak-li póvod přebrde, tehdy pohnaný má za ním brzyſti tamt. Čím dále (sv. Kristofor) v řěku brdyeſſe, tiem sě vždy voda výše prýščila Pass. 360, čím dále v řěku brzdyeſſe PassKlem. 147b, čím déle v tu vodu brzdieſſe OpMus. 14a. Když brziediechom Otc. 157b; jmějíše brzyſti Otc. 12b, brzieſti t. 253b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
břísti, brdu, (jednoslab.), břdu, bředu, -eš ned. brodit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
břísti (1. sg. brdu) nedok. = broditi se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.