býl, -a/-u m.
sr. stsl. bylь
1. rostlina, zvl. bylina
2. med. nadzemní část byliny, zvl. lodyha, stonek
3. bot. černobýl, pelyněk
4. polský býl bot. planá bylina se žlutými květy užívaná v lékařství, benedikt, kuklík ap.
Sr. býlé
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
býl, -a, -u, masc., Pflanze, srov. stsl. bylь fem. herba. — Tiem své škody (Čechové) zle polepšichu, neb za byl kopřivu proměnichu DalC. 71. byl střěšný herba tectorum Pror. Isa. 37, 27; byl zeleny Comest. 4a; bill zelenity a plod nesúcí ComestC. 2b; také někdy (ze semena, z něhož měl by vyrůsti veliký strom) se byl netrpný vystřelí ŠtítOp. 222; volový jazyk, jenž jest byl šerých listuov LékA. 56a; byl Rozk. 1333, bil Prešp.701 (v kap. de frumentis). — Příjm.: Bayl TomZ. 1513 h 156.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
býl m. býlé, -é n. bylina, rostlina; rostliny, býlí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.