búřka, -y f.
k búřě
1. bouřka, bouře
2. často v pl. bouřka, bouře, pozdvižení, nepokoj, rozbroj
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 28. 6. 2025).
búřka, -y, fem., demin. z búřě. — Okolo sta tisíc sedlákův v té bauřce o hrdlo přišlo RešSir. 58a, v tom zbouření.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².