alembik, -a/-u m.
též alambik, -a/-u m.
k lat. alembicum, sr. arab. al inbiq
alch. alembik, křivule, horní část destilačního přístroje n. celý destilační přístroj
Sr. alembik, ješto slóve sklenice s hrdlem LékKřišť aj.
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024).
alambik, alembik, -a, -u, masc., křivule, Retorte. — Vložiž všecko spolu v alambyk a přěpal to Chir. 204b; vlož to do alambyku sklenného t. 301b; tiehni z toho (kořenie) vodu alambykem t. 166a. — W alembik, ješto slove sklenice s hrdlem ChirB. 53b, t.j. sklenice taková, ješto slove alembik; proceď skrze alembyk Sal. 238; alembik ApatFr. 28a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
alambik, alembik m.křivule
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
alambik, alembik m. (z arab.-lat.) = křivule
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.