abeceda, -y f.
1. abeceda, soubor všech písmen (jako záznamu hlásek nějakého jazyka) v ustáleném pořadí
2. expr. m. nedouk
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní Abeceda
Sr. alfabeta, abecedář
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
abeceda, -y, fem., das Alphabet. — abeczeda alphabetum Prešp 2296; prvá abeceda Kruml. 386b; menšie abeceda ChirB. 37a. Na knihách i abeczedy neuměje znáti Štít. ř. 113a. To jméno sbéřeš w abcdie LékA. 161a. — Abeceda udávána začátečními hláskami slov smyslu souvislého. Příklad toho z pravopisu spřežkového, dochovaný v opise nedosti věrném: A bude cele czeledi dano diedicztwie, ey: ffararz, genz (geſt) hoſpodyn illi y kral lidí lakan (y pokuſſien) mnoho nas nyekdy on pokoy rad rzady ſluzie tak xkſſil za ny ziwotem chtie Amen, přips. na list. z r. 1348, v. ČČMus. 1897, 78; — skoro totéž v pravopise Husovu (s opravami vydavatelovými, provedenými podle pravidel téhož pravopisu): A bude cel̇é ċeleḋi dáno ḋeḋictvie, ey faráṙ, genz hoſpodin ili y král liḋí lákán mnoho nás ṅekdy on pokoi rád ṙádem ſl̇użil̇, ẛlechetný tak ṫeleſný vkázaw velikoſt wſobie xil̇ za-ny żivotem chṫe HusOrth. 175.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².