Manda proprium
Dolož. též adj. poses. Mandóv
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 2. 7. 2025).
Manda, -y, fem., jm. osobní, z Magdalena, Mandalena, v. t. — Žat chodila manda CisMus. (červen). Manda non comparuit Lún. ks. 1359. Jeho manželce Mandie KolB. 72b (1497).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².