Machomet, -a m.
Machometa, -y m.
Machmet, -a m.
Mohamet, -a m.
k lat. Mahomet
1. Mohamed, jméno proroka a zakladatele islámu
2. „machomet“ machometán, mohamedán, muslim, stoupenec proroka Mohameda („Machometa“)
Dolož. též adj. poses. Machometóv, Mohametóv
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 28. 7. 2025).
Machomet, -a, masc., jm. osobní, Mahomed, Mohamed. — Machomet ten bóh jméno sobě jmieše, jenž bóh těch pohanóv bieše Baw. 274. Machomet se opíjel Mand. 98a. machomet Hug. 403. — Adj. possess. -óv Machometóv: Machometovo učenie HusE. 1, 180.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Machomet m. Mohamed
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Machomet m. = Mohamed
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.