Machna proprium
Dolož. též adj. poses. Machnóv
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
Machna, -y, jm. osobní. — Masc., z Mach: dětem Matiege Machny… KolČČ. 219a (1557); — fem., z Marketa: Machna, Václava krajčieho tchyně KolB. 34b (1495), a tamt.: paní Markleta, nebožtíka Václava krajčieho tchyně. Panna Markéta jinak Machna TomP. 9, 165. Machna non comparuit Lún. ks. 1355. — Podle BrandlGloss. 140 prý Machna = Magdalena, bez dokladu.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².