Mach proprium
Dolož. též adj. poses. Machóv a f. Machová
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 1. 7. 2025).
Mach, -a, masc., jm. osobní; z Matěj, dílem také z Martin. — Mach Žert KolEE. 414a (1618), a tamt.: Matieg Ziert. Matiey Mach mlynář KolČČ. 37b (1545), Matiegowi machowi t. 37a (1546). Matěj čili Mach WintObr. 2, 161. — Martin jinak Mach, Martina jinak Macha BrandlGloss. 139 z Půh. 1581 a 1582. — Mah NekrP.; Petrum Machonis Reg. II, 1296; Řéha et Mach fratres Lún. ks. 1391.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².