Lukáš, -ě m.
k lat. Lucas
1. jaký (svatý) Lukáš, jméno evangelisty Lukáše
2. Lukáš, mužské jméno
Dolož. též adj. poses. Lukášóv
Sr. Luka m.
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 25. 7. 2025).
Lukáš, -ě, masc., jm. osobní, z lat. Luras, — Svatý lvkaaſſ Štít. ř. 98b; svatý Lucaſſiu! ŽKlem. 137a; kterémužto lukaſſyewi Koř. 33a (předml.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².