kostelec, -lcě, masc., demin. z kostel. — Je jm. místním: Costelech List. Lit. r. 1218, Kostelec List. Lit. r. 1057 (ze XIII stol.); de Kostelecz TomZ. 1360 st 76.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Kostelec proprium
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 9. 12. 2024).