Juří proprium
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
Juří, Jiří, -ie, masc., jm. osobní; z lat. Georgius. — Svatý Jurzi Jiř. 34; skrzě svatého Jurzie diela t. 35, JiřVrat. 1a. Svatý Gyurzi (vok.) ŽKlem. 137a. Mlada… k svatému gyurzyu mnoho panen snese DalC. 32; Sbyhněv okolo svatého yurzye hraditi mějieše t. 45; u svatého gyurzy t. 45. Lidé chválé gyrzye CisMus., chválé girzie Cis. z r. 1444 a 1520. Kostel svatého Girzije Lobk. 82b; v klášteře svatého Girzije t. 6b; hlavu svatého Girzije tamt.; kněze Girzijeho t. 3a. — Svátek sv. Jiří: od svatého Gyurzye Rožmb. 273; do svatého Gyurzye tamt.; vždy na každý svatý Girzij a svatý Havel po šesti kopách (dávati) Lún. list. 1481; k svatému Girzij Řádpz. 84; po svatém Girzij Pr. pr. 256.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Juří, Jiří, -ie m. Jiří
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.