Jerusalem proprium
Jeruzalém proprium
dolož. též Iherusalem proprium
Iheruzalem proprium
dolož. též Ijeruzalém proprium
ojed. Jerosalem proprium
ojed. Jerasalyma proprium
dolož. též Jerosolyma proprium
Kvantita -lem/-lém nejistá
Dolož. též adj. poses. Jerusalemóv, Jeruzalémóv
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 13. 9. 2024).
Jerusalem, Jeružalem, Jeruzalem, -lém Jerusalém, Jeružalém, Jeruzalém, jm. místní; většinou masc., gen. -ě a také -a; někdy též fem., podle lat., nebo neutr. — Ieruſalem, město dávné AlxV. 661. yheruzalem, jěž ustavena jako město (fem.) Jerusalem, quae aedificatur ŽWittb. 121, 3. Proste… iheruſalem rogate Jerusalem t. 121, 6. Oči uzříta yeruzaleem Pror. 24b. Ač zapomanu tebe, geruzaleme si oblitus fuero tui, Jerusalem ŽKlem. 136,5, tebe, iheruzalem ŽWittb. tamt. V sienech domu, prostřěd tebe, iheruzaleme in medio tui, Jerusalem ŽWittb. 115, 19, v ŽKlem. tamt. chybně: u prosědcě tvého yeruſalemie. Chval, geruzaleme, hospodina ŽKlem. 147, 12. yeruſaleem opuſtyelee t. j. opustělé (neutr.) Jerusalem desolata est Pror. Isa. 64, 10; sěde ieruzalem bezpecżno secura Ol. Zach. 14, 11; aby Jeruzalem bylo ſwato Jerusalem sanctam Lit. 1. Mach. 15, 7. Okolo yeruſalemie Pass. 286, do yeruſalemie t. 293, z gieruzalemie Hrad. 35b, do gieruzalemie t. 64b, do ieruzalemie Lit. 1. Mach. 7, 27; od yeruzalemy (sic) a od Judy Pror. Isa. 3, 1; pohani iheruſalema dobychu DalC. 74, z geruſalema t. 47, ot jeruſalema Krist. 17b. (Jidáš) bera sě k iherusalemiu Jid. 33 t. j. -žemiu; k yeruzalemu AlxV. 916. Aby zvěstovali… chválu jeho w ieruſalemy in Jerusalem ŽWittb. 101, 22; w ieruzalemy t. 67, 30, t. 124, 2, t. 134, 21; w geruſalemi Pass. 286, t. 288, t. 291, w gieruzalemy Hrad. 71b; w Jeruſalemi Comest.220b; aby zvěstovali… chválu jeho w yeruzalemye ŽKlem. 101, 22, w yeruzalemie t. 64, 2, w gieruzalemie Hrad. 85b. — Odtud adj. -ský jerusalemský, jeružalemský, jeruzalemský, jerusalémský, jeružalémský, jeruzalémský: zdi yeruzalemſke ŽWittb. 50, 20; lid yeruſalemſky Alb. 68b; v judském lidu a w yeruzaleemſkem Pror. 53a; vy, dcerky jerozolemské ČČMus. 1848, II. 266 z rkp. ze skl. XIV. stol. — Adj. possess. -óv Jerusalemóv, Jeružalemóv, Jeruzalemóv, Jerusalémóv, Jeružalémóv, Jeruzalémóv: v den yeruſalemow ŽPod. 136, 7, ku pokoji yeruzalemowu t. 121, 6.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².