Jaroš proprium
Dolož. též adj. poses. Jarošóv a f. Jarošová
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 31. 7. 2025).
Jaroš, -ě, masc., jm. osobní, z Jaroslav: Jereslaus (sic) purcravius Pragensis Reg. II, 1260, a vedle toho: Jaros burgravius Pragensis t. 1260, Jaroschius burgravius Pragensis t. 1253; — filius eius Jaros Kosm. pokr. 1250, Jarosius t. 1260; Jaros NekrP.; svým synem yaroſſem DalC. 85; purkrabie Jaroſſ Pulk. 153b; Jaroſs z Peček KolB. 46a (1496), Jaroſs Háj. 154a. — Také z Jarolím: já Yarolym Fflorenſky KolDD. 131a (1598), a vedle toho: nebožtíka Yaroſſe Fflorenſkeho tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².