Jěnek proprium
Janek proprium
Dolož. též adj. poses Jěnkóv
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 1. 7. 2025).
Janek, -nka, masc., jm. osobní, demin. z Jan. — Janek KosmA. II, 35, Janec Kosm1. tamt.; Janek NekrP. (11); Janco et Weczlo milites Reg. IV, 1337; Bohuslaus filius Jankonis t. II, 1253; (bonum) v-yanka t. II, 1268; Janek Čížek Lún. ks. 1428; Yanek UrbHrad. 9, Janek z Bohušic Poř. 1446 (154). — Čemu se Janaušek nenaučí v mladosti, tomu ť se nenaučí Janek v starosti RešSir. 51a, Janoušek-Janek, mladý-starý. Jest všudybylem a Jankem po všech ulicech t. 219a, srov.: Hans in allen Gassen. — Srov. Jěnek.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².