Hrut proprium
Autor: Alena M. Černá
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 11. 7. 2025).
Hrut, -a, masc., jm. osobní: Hrut Reg. I, 1218, Hrut et Jacobus t. II, 1283, filius Hrutonis t. 1261; Ruto camerarius t. 1255.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².