Eliseus proprium
Elizeus proprium
Heliseus proprium
Helizeus proprium
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 5. 7. 2025).
Helizeus, Elizeus, -ea, masc., jm. osobní, z Elisaeus, — To slyšě (part.) helizeus Pass. 308; jako je dal (hospodin milost) elyzeovi tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².