Hřěk, -a m.
Řěk, -a m.
sr. řec.-lat. Graecus
1. Řek, obyvatel Řecka
2. „Hřěci“ Řecko
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
Hřěk, Řěk, -a, masc., jm. národní, Řek, Grieche. — Inhed potekú rzyeczy všickni zajedno (s) svým králem AlxV. 2122, rzyecy AlxVíd. tamt. V tom boju řiedký zbaven, by nebyl hrſieky unaven AlxB. 4, 21. Jeden hrzek AlxM. 5, 9, rzek Graecus Prešp. 859; hrzeczi řechu AlxH. 10, 23; křikú hrſeczi AlxB. 3, 10; proti rzyekom AlxV. 772; hrziekowe Pass. 403, hrziekom tamt. Rzyekow, Bulgaróv Pulk. 152a. — Plur. Hřěci, Hřěky, jm. země: již ciesařstvie nenie ani w rzeczech ani u Vlašiech Hilar. 7a. — Příjm.: Hrzek UrbBřevn. 1406.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Hřečěnín, Hřěch, Hřěk, Hřek, Řěk, Řek m. Řek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Hřěk m. (z
Graecus) =
Řek Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.