G. Osmá hláska abecedy české, = cyr. г. Píše se literou g, na př. Dlugomil KosmA. III, 51, agarenovici ŽGloss. 82, 7, w ſynagogie ŽKap. 81, 1; litera g »s vrškem«, t. j. znaménkem diakritickým, které mívá podobu tečky, nebo apostroſu, nebo háčku, je v obyčeji až od XVI. stol.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
