Enos proprium
Dolož. též adj. poses. Enosóv
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 13. 7. 2025).
Enos, -a, masc., jm. osobní: leží Enos od Filoty AlxB. 4, 24, u Gualth. 5, 36: iacet ense Philotae Enos.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².