Bohumil proprium
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 31. 7. 2025).
Bohomil, Bohumil, -a, masc., jm. os., Theophil. Bohomilus Reg. III, 1321, Bohomiloni Běl. 1394, Bohomil Háj. 211a; Bogumil NekrP. (2), Bogumilus canonicus NekrOp., Bogumil a Bohumil List. Vyšehr. Reg. I, 1088 (XIII stol.), Bohumilus rector Reg. II, 1289.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².