Bleh proprium
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 8. 7. 2025).
Bleh, -a, nebo-li Bleh gen. Blha, z *Bъlgъ, Blьgъ. — Jm. os. Filius d. Bleh dicti Hlum Reg. II, 1288, filio Blehonis t. 1292, Bleh, Blh DeskDE. Adj. possess. -óv Blehóv: synu Blehowu Háj. 3a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².