Barnaba proprium
Barnabas proprium
Barnabáš proprium
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 30. 7. 2025).
Barnaba, -y, a Barnabáš, -ě, masc., jm. os., Barnabas. Svatý Barnaba ŽKlem. 137a; šestého z sebe barnabu poslachu DalC. 37, Barnabáše DalJ. tamt. z rkp. Z.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².