Aron proprium
Áron proprium
Dolož. též adj. poses.
Autor: Hana Sobalíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 16. 9. 2024).
Aron, Aaron, -a, masc. jm. os., Aaron. — Moyſeſ a aron ŽWittb. 98, 6; aarona t. 104, 26. — Adj. possess. -óv Aronóv, Aaronóv: dóm aronow ŽKlem. 134, 19, v rucě aronowie in manu Aaron t. 76, 21.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².