Aleš proprium
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 3. 7. 2025).
Aleš, -lšě, masc.,
jm. os., z Albertus
, srov. Alšík. — Also Scopco
Reg. IV, 1346,
Aleš Škopek; cum Alsone dicto de Duba
tamt.;
Aleš PoprR. 10; pan Aleſs
KolB. 2b (1494),
vok. pane alſſi
t. 3a (1494), pana Alſſie
tamt., panu Alſſowi
VšehK. 187b. —
Adj. possess. Alšóv: paní Machna alſſowa
KolB. 173b (1500).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².