žváti, žuju, -eš (imper. žuj, přech. přít. žujě, příč. čin. žval, trp. žván) ned. žvýkat; žvanit, tlachat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
žváti (1. sg. žuju, žiji) nedok. = žvýkati; — žvaniti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.