žieziti, -žu, -zíš, žiezněti, -ěju, -ieš, žiezniti, -žňu, -zníš ned. (koho, k čemu, v co) žíznit po čem; prahnout, toužit, bažit: žiezila dušě k bohu; žiezila v tě dušě
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
žieziti nedok. = žízniti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.