žíti, živu, -eš (imper. živ, přech. přít. živa, živúci, 3. sg. aor. žive) ned. požívat, užívat: cuzieho nic nechtěl žíti; žít, být naživu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
žíti (1. sg. živu) nedok. = požívati, užívati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.