řiediti, řéditi, -z’u, -díš ned. řídit, pořádat: (páni) naučte sě knězy řéditi, aby v svém řádu stáli; chystat se: řiediti k brani chystat se k odporu; — řiediti sě (skrze něco, pod čím, čím) řídit se něčím
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
řiediti nedok. = šiky válečné zřizovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.