řéci, řku, rčeš i řčeš (imper. rci, řci; aor. řěch, řéčech, řěče, rče; přech. přít. řka, min. řek) ned. i dok. říkat, povídat, říci, povědět, vyjádřit se; řéci čso téj (věci) říci co k tomu; jmenovat se: ten (potok) sobě Pšovka jmě řeče jmenoval se; nelze jim k tomu nic řéci radit; neviem tomu co řéci nevím si rady; — řéci sě (kým) prohlásit se, prohlašovat se za někoho: jeden řek sě synem božím
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
řéci nedok. i dok. = mluviti, říkati; — nazvati; neviem tomu co řéci = nevím si rady
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.