ľúto | GbSlov | ŠimekSlov |
ľúto, líto, leid; jmenné neutr. adj. ľútý, v. t. a srov. pol. luto = líto. Je ve rčení jest komu ľúto koho, čeho: zjěvi sě jemu (Ježíšovi) anděl s nebe, řka: lito mi, Jezukriste, tebe, ale však rač to naplniti, pro ňež si sě ráčil na svět truditi Hrad. 80a; — tu sěč když uzřě Filota, by j’mu lyto svých života AlxV. 1605; — pustil jest hlas, že by mu líto bylo… KřižB. 90a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².

 


ľúto adv. = líto
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).