|
|
|
čutedlný adj. k čúti 1. schopný čití (vnímání, cítění), citlivý, (zvl. o člověku) vnímavý 2. (o poznání ap.) smyslový, zprostředkovaný smysly 3. (o bolesti) citelný, nepříjemně pociťovaný 4. vnímatelný, smysly postižitelný, zvl. zjevný, zřetelný Sr. nečutedlný, vidědlný, patrný Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025). 
čutedlný, čitedlný, adj. Cítící, fühlend, empfindend. Světa nejsa czytedlen Rúd. 31b. Všecko tělo cżitedlne bude radostí ChelčPost. 184b. Jsem milovník své vlasti, aud těla jejího, čitedlný bíd jejích K. z Žerot. Apologie (ČČMus. 1834 str. 242). (Mozk) posielá žíly hýbavé a czytedlne Sal. 527, nervy motorické a sensitivní; na žilách czytedlnych, hybawych Rhas. 28. — Co čitedlností, smyslem tělesným se cítí, sinnlich wahrnehmbar, fühlbar. Bez čitedlného znánie HusE. 1, 3. Muka czytedlna poena sensus Zrc. 6b; tu nenie muka czitedlna Kruml. 62a. Czytedlny svět Comest. lb. (Bóh) nenie czytedlny Alb. 100b; (bóh) nenie czzitedlny, neb nenie vidúcí ( t. j. viditelný), slyšiecí ( t. j. slyšitelný) atd. Kruml. 225a. — Srov. nečutedlný. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nečutelný, -čutedlný nečutedlný, -čitedlný nečitedlný, adj. — Nechápající, nevnímavý, necítící, unempfänglich: (křest nyní) se neděje v lidech rozumných, ale v dětech ovšem neczitedlnych smysla ChelčPař. 176b; (samo pokřtění bez křesťanského vychování) nemohlo jest jich (děti) činiti účastných Krista podlé jich nevědomie a neczitedlne hlúposti t. 179b; mrtvost přílišná jest v lidech, že sú nečitedlnij učiněni božských věcí ChelčPost. 150a; insensibilis necżitelny, kto nečije Lact. 88b. — Smyslem nevnimatelný, nepozorovatelný: jest duch bóh nevidomý a neczitedlny ŠtítPař. 2a, 3b; tělo Kristovo podstatné a bytné jest v svátosti oltářní, ač ne tělestně a hmotně, ale v duchovní zvláštnosti neċitedlne ChelčRepl. 5b; to milování boží velmi jest necžytedlnee a nevážné v lidech ChelčPost. 150a; též i úmysl tvrdý dna hřiechuov necžitedlnych a nedomněných mnohokrát zlámá t. 246b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čutedlný, čitedlný (trojslab.) adj. cítící; citelný, smysly vnímatelný, pozorovatelný Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čutedlný, čitedlný adj. (čeho) = kdo čije, cítí (co); cítící; vnímatelný, sensuální Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|