čuch, -a/-u m.
sr. čúti (?)
1. smysl
2. schopnost tělesného vjemu
3. pozd. zř. čich, smysl umožňující vnímat vůně a zápachy
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Marek Janosik-Bielski
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
čuch, -a, -u, masc., z ču- sentire. Smysl tělesný, Sinn, sensus. To, jež móž býti kterým czychem ucíceno Štít. uč. 106b; (kvalitas) jest každému ċichu ono jiná a ono jiná, to jest, ež bude oku libú barvu postava jmieti, uchu hlas pochotný, nosu vóni, ústóm také libé neb nelibé ŠtítBud. 41; (Vagao) nižádného hnutie czichem vſſí neucíti sensu aurium Kladr. Judith 14, 14; (diábel) muož cžichy člověku odjíti, aby sluchu ani řeči ani očí ani rukau ani jiných úduov nepožíval ChelčP. 215a; diábel odjal (hluchoněmému) dva cžichy tamt.; w czyſſych in sensibus HusKázD. 135a; pět cichow HusPost. 14b; náš zdejší život má pater czych tělesný Štít. ř. 230b; Czichowe tělesní ŠtítMus. 128a; pět tělestných czychow neb ſmyſlow HusPost. 117b; (člověk) vezme posilu všem jiným czichom neb ſmyſlom ŠtítMus. 134a (v textě původním jen čichóm, jak dochováno ve ŠtítSáz. a ŠtítJes.); czichowe a ſmyſlowe tělesní nemohú těch věcí pochopiti t. 153a (v textě pův. jen čichové, jak dochováno ve ŠtítSáz. a ŠtítJes.); čzichy tělesnými číti jeho nemóžem BarlA. 68. — Příjm.: Czuch TomZ. 1382 n 26, Jakub Czuch UrbE. 30.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čuch, čich m. tělesný smysl: pět tělestných čichóv neb smyslóv
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čuch, čich m. = tělesný smysl (vůbec, nikoli jen čich), na př. pater čich tělesný; schopnost
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.