cinežný adj.
pozd. činežný (?) adj.
k cinž
1. (o člověku) „poplatný“, zavázaný k placení „cinže“
2. (o majetku) zpoplatněný, podléhající „cinži“
3. (o dni) stanovený k placení „cinže“
4. cinežné právo právo vybírat „cinž“
Sr. cinžový. – Oproti GbHistMluvn 1, 503–504 soudíme, že náslovné č- je plně průkazné až po r. 1500
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
činežný v. cinežný
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
činežný, cinežný, adj.,
daňový, Zins-; ze
subst. činžě, cinžě, — Ukažte mi peniez czynezzny numisina census
EvOl. Mat. 22, 19. Srov. činžový.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
činežný, cinežný, činžový, cinžový adj. daňový
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.