čeledník, -a m.
k čelední
1. správce hospodářství, hospodář
2. důvěrný, velmi blízký přítel
Sr. čeledín
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 20. 6. 2025).
čeledník, -a, masc., ze zpodstatnělého adj. čelední. — Czelednik familiarius Veleš., k čeledi náležící. — Czelednik oeconomus Prešp. 976, czelednyk Rozk. 3002, MamA. 25a, kdo jest nad čeledí.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².