čechlík, -a/-u m.
k čechel
1. lehké, jemné roucho, zvl. spodní roucho, košile, koupací šaty, lehký plášť ap.
2. bibl. letní ženský oděv z lehké látky, zvl. z hedvábí
3. rouška, šátek
Sr. čechlíček, hedvábník, karnáč, žejdl
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 16. 6. 2025).
čechlík, -a, -u, masc., oblek bavlněný, baumwollenes Gewand, sindon. Kněz dietě v čistý a u bielý obleče czechlik ŠtítMus. 151a, obleče je (dítě) w biely ċechlik ŠtítOp. 247a. Czechlik, prostěradlo, košile viece zde platí HusPost. 111b, (lidé) nynie nosie košilky a czechliky tamt. Šila czechlyky, ješto po křtu je (dítky) v ně obinováchu vestes Otc. 468a. (Odejme pán) ċechliky sindones Kladr. Isa. 3, 23. Kterak ona z podkroví jest pobrala osm cžechliku… až potom ke třem cžechlíkum se přiznala KolT. 130b (1626).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čechlík m. plachetka; lehké svrchní oblečení, roucho
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čechlík m. = plachetka, bavlněný oblek
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.