čechel, -chla/-chlu m.
sr. sthn. hachul
1. lehké, jemné roucho, zvl. spodní roucho, košile, koupací šaty ap.
2. rouška, šátek, zvl. k obvinutí hlavy
3. oděv ze vzácné jemné látky, zvl. zdobené dlouhé roucho
Sr. čalún, čechlík, košule, loktušě, potnicě, potnička, rúška
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 13. 3. 2025).
čechel n. čechl, -chla, -chlu, masc., Schweisstuch, Todtenhemd; stsl. čechlъ velamen. — Cechel sudarium MVerb., czechel Prešp. 1777, Rozk. 2714; czechl sudarium SequE. 11b, czyechel sudarium BohFl. 522. Viděla czyechel sudarium EvVíd. Jan 20, 7. Obličěj jeho czechlem bieše obinut EvZimn. 34. Učedlníkóv rozprchnutie, czechla odběženie Kruml. 67a. Třidceti czechlow Comest. 124a. Za cžechel 1 kopa gr. KolCC. 112a (1572). Srov. Cżechel indusium, zpodní šat Drach. 20; čechel, rubáš Šemb. 32 (krkon.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čechel, čechl -chla, -chlu m. rouška; košile, rubáš
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čechel m. = dlouhé roucho, košile, rubáš
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.