|
|
|
čí, -ieho pron. též číž, -iehož pron. též číť, -iehoť pron. 1. interog. v otázkách doplňovacích čí, ptáme se jím, komu se ve větě přivlastňuje, kdo je vlastníkem, původcem ap. toho, co vyjadřuje příslušné jméno, k němuž zájmeno patří 2. relat. v souvětích vztažných připojuje větu závislou a odkazuje přitom na člen věty řídící, který ve větě vedlejší samo zastupuje 3. indef. něčí; vyjadřuje neurčitého původce děje, vlastníka něčeho ap. buď(te), číž buď(te), buď, číž buď, buďte, číž buďte buď(te) kohokoli, vyjadřuje všeobecného původce děje, vlastníka ap. Sr. něčí, číkoli, jenž Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 10. 12. 2024). 
čí, čie, čie, pronom. possess. interrog., a z toho pak relat. a indefin.; z býv. čъjъ, -a, -e cuius. — Czzy ť jest robenec tento? Ol. 1. Reg. 17, 56. Czie bude žena z těch sedmi? Krist. 82b. Czie jsú tyto chyšě? Hrad. 129a. Czyez uši jsta tak zavřeně Štít. uč. 25b. Czye kleščě liška ohryzla vědúci DalC. 92. Nevědí, cžieho jsú duchu ChelčPost. 254a. — U významu vztažném, cuius. Blažený, czy bóh Jakubóv pomocník jeho ŽWittb. 145, 5. Tvá matka, czyez srdce bolest prošla Modl. 126a. Matka, czyz duši lkající (protekl meč) t. 161b. Toho světa, czyez brojenie mě malije t. 146a. Bez vuole toho, czijez jest tato vinnicě Pr. pr. 259. Žádný, na cżíeż se dědictvie komorník vede VšehK. 200a. — U významu neurčitém, bez přízvuku větného, = něčí. Jest-li to chzĭe rozkázanie Jid. 94. (Mniši) když czye tajenstvie zviedají Hrad. 109b. By črt byl w czy mysli Štít. ř. 134b. Ani czych zjaduji cěst Modl. 45b. Newyd (neviď) tvých dobrých činóv ani czich zlých činóv ML. 131b. — Ve významu tom bývá spojeno s -koli: cziezkoli ruka chce, bojiúž proti mně ŽKlem. 144a; aniž přijmete cżieżkoli osoby cuiusquam personam Ol. Deut. 1, 17; cziezkoli osoby Lit. tamt.; — s leda-, leci-, ně-, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|