úmluvčí, -ieho m.
k umluviti
jur. kdo zprostředkovává „úmluvu“, prostředník
jur. rozhodčí
Sr. smluvčí, ubrman, úmluvcě
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
úmluvčí adj.
jur. (o osobě) zprostředkovávající „úmluvu“
jur. (o listu ap.) smluvní, týkající se smlouvy, „úmluvy“
Sr. smluvní, úmluvní, úmluvný
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).