[319]číslo strany tiskuprav́u, praviti dicere, stsl. praviti dirigere. Praes. sg. 1. prav́u atd.; zdlouž. (já) právi: praawy-li ť vám pravdu, proč mi nevěříte Štít. ř. 143ᵃ, praawy ť vám dico t. 207ᵇ, mládče, tobě právi (tak v rkp.), vstaň HusPost. 163ᵃ, učiň, což ť (já) práwi Kladr. Přísl. 6, 3; srov. sg. 1. raditi-rázi a viděti-vízi. Part. pravil Us.; z toho prál: prál Us. ob. (místy), Dobr. Lehrg.¹ 323, matka prála chodHan. 46, práł, práli BartD. 1, 65 (val.) Inf. praviti atd. Us.; z toho prát BartD. 1, 80 (val.). Z praví (3. plur.) n. pravi (stč. 1. sing.) do věty nespojitě vkládaného vyvinulo se také adv. praj, prej, prý; srov. I. str. 138, 437 sl. a 564.
pušču, pustiti. Praes. sg. 1. pušču atd. v. § 134. Part. puščen v. § 138 Impt. pusť; za plur. pusťte vyslovuje se jen puste: puſte Mast. 40. Ben. Esth. 6, 5, odpuſte BílC. 54, a tudy vzniká pak i sing. pust Us. ob., v. § 19 č. 8.
razu, raditi. Praes. sg. 1. razu atd. v. § 134; zdlouženě rázi: nemluv tak viec, rázy ť cave ne ultra loquaris Ben. Súdc. 18, 25, srov. sg. 1. praviti-právi a viděti-vízi.
smyšľu, smysliti sapere, v. nahoře při mysliti.
-sṕu, -šṕu, -spiti, uspiti, stsl. usъpiti sopire. Aor. uspich: ona vſpy jej dormire fecit Ol. Súdc. 16, 19. Inf. uspiti: vſpiti lid ChelčP. 94ᵇ. Part. uspil: mráz vody vspil bieše Baw. 48, Vſpili ť sú sen svój Kladr. žalm 75, 6. Part. uspen, ušpen: Olofernes ležieše opitím vſpen Comest. 196ᵇ, vſpien sopitus Kladr. Judit. 13, 4 a j. Zaniklo.
úṕu, úpiti, ze subst. vep gen. úpu. Praes. úṕu atd.: každý wzupi Hrad. 137ᵇ. Inf. úpiti: budeš upiti t. 130ᵇ, mohli byste zaupiti t. 35ᵇ. Part. úpě: křičě, vpye oplakovati budu svú škodu Alb. 104ᵇ, šla vpieczy Ben. 2. Reg. 13, 19. Part. úpiv: zaupivše jechu sě plakati Hlah. Job. 2, 12. Zaniklo. Vedle toho bylo a zachovalo se úpěti v tř. III. 1, v. § 125.
vari. Je vlastně interjekce, ze stněm. subst. war = pozor, nebo slovesa warn = pozor míti, a zejména jeho impt. war. S interjekcí -â, která se v stněm. k subst. a impt. přivěšovala, bylo warâ! Toto je přejato do polštiny, na př. wara, wara na stronę! czy nie widzisz kto idzie? Jag. Arch. 17, 106 (ze XVII stol.), wara = aufgeschaut! hüte dich! atp. Linde s. v. V češtině je za to vari, a spolu pošinut význam: nejen = pozor! ale také = vyhni se, jdi s cesty, jdi! Na př. vari tam babo! Wint. Obr. 1, 521 (z r. 1591), vari haléři, ať groš sedne Přísl. Jg. Rozdílná koncovka, č. vari proti něm. warâ, mohla se při interjekci vyvinouti snadno. Interjekce vari! má platnost imperativu, a tedy béře se za imperativ. Když platí osobě jedné, béře se za sing., a podle potřeby tvoří se také plur. varime, varite atd.: warite oči Přísl. XVI stol. v ČČMus. 1829, IV. 56, varte se konského zadku Přísl. Jg., wari plur. warme, warte Dobr. Lehrg.¹ 313. A dalším doplňováním přibyly tvary ještě jiné, zejména inf. variti, na př. varyti = ustoupiti Šemb. 53 (val.), odvaryť BartD. 1, 240, a part. varil: odvaryła od ní
![[319]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00321.jpg){kind=link}