Žofie Albínka z Helfenburku [Nařízení]
editor: Hejdová, Tereza
Národní archiv České republiky (Praha, Česko), sign. SM B 45/5/5, SM B 45/5/7, AZK 2579, AZK 2580. 1604–1627

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2019–2021

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Při vzniku práce byly využity zdroje Výzkumné infrastruktury pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Ediční poznámka

Edice předkládá nařízení abatyše kláštera svatého Jiří na Pražském hradě Žofie Albínky z Helfenburku. Čtyřicet sedm missivů vznikalo v letech 1604–1627, nejvíc jich je z prvního desetiletí 17. století. Na rozdíl od dopisů nařízení neobsahují podpis, ale jméno abatyše je napsáno v hlavičce listu, na závěr je zapsaná datace. Až na jednu výjimku je vždy na poslední straně (2v) zapsána adresa. Tamtéž bývá jinou rukou připsán stručný obsah nařízení, popřípadě datum, kdy psaní dorazilo k adresátovi.

Nařízení jsou určena rychtářům vesnic, které přináleží ke klášteru – Chodovlice, Kololeč, Třebenice, Úpohlavy a Velemín. V případě Třebenic bývá nejčastěji adresátem purkmistr, konšelé a rychtář. Obsahově se jedná o pobídky k započetí sklizně, k sepsání majetku, často se v nařízeních odráží vleklý spor mezi Třebenicemi a klášterem, který vyvrcholil zabavením veškeré úrody Třebenických. Dále se objevuje informace o výměně úředníka, který má spravovat klášterní statky, jež je doplněna o výzvu k dodržování jeho příkazů, neboť on je jen vykonavatelem vůle abatyše.

Nařízení jsou shromážděna z několika fondů Národního archivu České republiky, především z fondu Stará manipulace (signatury SM B 45/5/5, SM B 45/5/7) a z fondu Archiv českých klášterů zrušených za Josefa II. (AZK 2579, AZK 2580). Pro lepší orientaci je u každého nařízení napsaná signatura jednotlivých fondů. Edice je řazená chronologicky.

Jedno nařízení není datované, proto je připojeno na konci editovaného souboru. Vzhledem k obsahu lze však určit alespoň relativní dataci. V nařízení abatyše povoluje svému poddanému Danielovi Strážnickému, aby se zadlužil u Jana Maca z Podsedic, aby si mohl vystavět nový dům, protože mu původní shořel. Není však jisté, jestli dům vzal za své při požáru v Třebenicích, ke kterému došlo pravděpodobně v první polovině roku 1604, nebo zda shořel až později. V nařízení se mluví o použití pečeti městce Třebenic. V dopise k 16. lednu 1607 je dochovaná první informace o tom, že Třebenickým byla pečeť zabavena. V jiném listu Třebenických, který bohužel neobsahuje datum, je poznámka, že 29. října abatyše odejmula městci pečeť. Ač není uveden rok odejmutí pečetě, je možné se domnívat, že k němu došlo 29. října 1606. Informace o tom, kdy byla pečeť navrácena, nemáme. Jen z dopisu z 27. září 1608 vyplývá, že pečeť chce abatyše městci vrátit, ale Třebeničtí jí napřed musí slíbit poslušnost. Dalším vodítkem je titulatura Volfa z Ilburka, z Vřesovic a Doubravské hory. Oslovení „urozený pane, pane“ se v průběhu 15. století ustaluje pouze pro vyššího šlechtice (viz Fiedlerová a kol., s. 61), Ottova encyklopedie uvádí, že Volf z Ilburka spolu se svým bratrem byl povýšen do panského stavu roku 1607. Z výše uvedeného je zřejmé, že nařízení vzniklo nejdříve ve třetí třetině roku 1608. Nejzazší datum, ve kterém mohlo být nařízení sepsáno, je 15. prosinec 1630, kdy abatyše Žofie Albínka z Helfenburku umírá (viz Rybička, s. 22).

Text je transkribován podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou ponechána na začátku vět, u vlastních jmen, titulatur a u slova Bůh ve shodě se současnou pravopisnou normou. Veškerá v listech dochovaná aspirace je při transkripci odstraňována. Edice podle předlohového rukopisu ponechává zápis sykavek (s, z).

Slova z latiny, která ještě nejsou přejata do českého jazykového systému, jsou ponechána v původní podobě.

Nařízení jsou spolehlivě zapsaná, ale i tak se v nich objevuje několik písařských chyb. Dochází k záměně hlásek (k kere místo které XII'1r, z pole chodowlických místo z polí XLI'1r), nebo písař hlásku či slabiku vynechal (wykloſti místo zvyklosti VI'1r, Inwentowa místo inventování IX'2v, Rytarzi místo Rychtáři XXXI'2v).

V některých missivech jsou dochovány písařovy zásahy, především v marginálních a interlineárních přípiscích. Na veškeré přípisky edice upozorňuje. Poznámky jsou použity pro dnešní podobu zápisu denní datace a pro doplnění informace, který text je připsán jiným rukopisem. Jedná se o kancelářské přípisky připojené pod adresou, které buď zachycují termín dodání nařízení do kanceláře, nebo jeho stručný obsah. Nařízení LXVII není ukončeno, po slově datum jsou napsány tři tečky, pravděpodobně ve významu et cetera. Na některých nařízeních je dochována přitištěná pečeť, která byla zakonzervována při archivářském zpracování (např. VIII, IX, XXIII, XXXVIII, XL), na jiných jsou po přitištěné pečeti jen zbytky (např. XXXI, XXXVII). Písmo textu nařízení a adresáta je vždy stejné, výjimkou je nařízení XXXIII, kde se na foliu 1r objevuje, připsáno světlejším inkoustem a jiným rukopisem, Žofije Alb. se znakem manum propriam, což ukazuje na vlastnoruční podpis abatyše.

Většina nařízení je dochovaná v neporušeném stavu, některé však mají poničené okraje, což má vliv i na čitelnost textu v případě nařízení II, XVI, XXXIV.

Nařízení XXIV, XXV jsou téměř totožná, liší v maličkostech, ale protože na jednom dokumentu je připsán jinou rukou stručný regest a na druhém nikoli, jsou v edici ponechány obě. Jelikož jsou adresátem dvě osoby, je možné usuzovat, že nařízení byla doručena každému zvlášť, ale sepsána současně.

Jednotlivé listy nejsou jakkoli zdobeny, výjimkou je úvodní iniciála a viněty, které jsou u adres. Do vinět bývá vepsáno datum přijetí nařízení a jeho doručení do kanceláře, někdy shrnutí obsahu listu, což ničí nejen vinětu, ale ztěžuje, někdy dokonce znemožňuje, čitelnost připsaného textu.

Interpunkce a členění textu se drží pauzových principů. Jednotlivá nařízení nebývají výrazně členěny, jen jméno abatyše je vždy nadepsáno v hlavičce nařízení a po výrazném oddělení následuje samotný text. Výjimkou jsou listy XXVIII, XXXIV, XXXVI, ve kterých jsou jednotlivá nařízení graficky oddělena. Toto členění zachovává i edice. Občas písař používá spacii či text segmentuje výrazovými prostředky (druhé XVIII'1r, třetí XXIII'1r, čtvrté XXXIV'1r, dále XXXIX'1r, item XL'1r).

V textu se vyskytují běžná dobová interpunkční znaménka (tečka, comma, rozdělovací znaménko).

Písař používá několik zkratek, nejčastěji se jedná o zkratky pro spojení Jeho Milosti císařské/Jeho císařské Milosti (G. M. C. IV'1r, G. C. M. XIV'1r). Dále se objevují běžné zkratky pro tvary slova svatý (swao XLII'1r), ſſ jako označení pro kopy VIII'1v, g pro groše X'1v, k pro krejcary X'1v, zkratka k je ale použita i pro lexém kněz XIV'1r, ſſ miss pro kopy míšeňských grošů XV'1r, lexém purkmistr je zachycován prvními písmeny Purk. VIII'2v, adjektivum pražský je někdy zkracováno pomocí praž. XL'1r.

V dopisech se běžně používají diakritická znaménka. Vyskytují se i prvky spřežkového pravopisu. Konsonanta š je důsledně psána spřežkou ſſ; c je zapisováno spřežkou cz; pro č je použito spřežek cž, cz; ř je zachyceno spřežkami rz, rž, výjimečně rzi (przialy V'1r); ň je zapsáno s háčkem ň (šacuňk XI'1r, 1v), s háčkem je zapisován i konsonant ď (poraďte XLII'1r), ť je zaznamenáno zdvojeným tt, tť (att XXIII'1r, tomtť XXVI'1r), ě je psáno spřežkou ie, někdy i formou ě. Vyskytují se i případy, kdy ze spřežky ie je zapsána jen první část (wezmite X'1r).

Vokalická délka není značena, v edici ji upravujeme podle současného úzu, od něj se odkláníme jen v případě adverbií podlé, vedlé, posavád, která přepisujeme s délkou.

Písař pro snadnější identifikaci vokálu u, používá tečku či čárku nad písmenem bez ohledu na délku.

Použitá literatura

Alena Fiedlerová: Ze staročeské terminologie sociálních vztahů, in: Slovo a slovesnost, ročník 38, číslo 1, Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 1977 s. 53–64.

August Sedláček: heslo z Vřesovic, in: Ottův slovník naučný, díl 26, U-Vusín, Praha: J. Otto, 1907, s. 1025.

Antonín Rybička: Albínové (Bílkové) z Helfenburku in: Památky archeologické a místopisné, díl 14, ročník 1887, Praha: Archeologický sbor Musea království Českého, Matice Česká, 1889, s. 19–26.

logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).