Žofie Albínka z Helfenburku [Nařízení]
editor: Hejdová, Tereza
Národní archiv České republiky (Praha, Česko), sign. SM B 45/5/5, SM B 45/5/7, AZK 2579, AZK 2580. 1604–1627

oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2019

Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.

Při vzniku práce byly využity zdroje Výzkumné infrastruktury pro diachronní bohemistiku (RIDICS, http://vokabular.ujc.cas.cz).

Obecné ediční zásady

Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.

Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.

Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.

Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).

V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.

Komentář editora k textu

Ediční poznámka

Edice předkládá nařízení abatyše kláštera svatého Jiří na Pražském hradě Žofie Albínky z Helfenburku. Čtyřicet sedm nařízení vznikalo v letech 1604–1627, ale nejvíc jich je z prvního desetiletí 17. století. Na rozdíl od dopisů nařízení neobsahují podpis, ale jméno abatyše je napsáno v hlavičce listu, na závěr je zapsaná datace. Až na jednu výjimku je vždy na poslední straně (2v) zapsána adresa. Jinou rukou bývá připsán stručný obsah nařízení, popřípadě datum, kdy psaní dorazilo k adresátovi.

Nařízení jsou určena rychtářům vesnic, které přináleží ke klášteru, jedná se o Chodovlice, Kololeč, Třebenice, Úpohlavy a Velemín. V případě Třebenic bývá nejčastěji adresátem purkmistr, konšelé a rychtář. Obsahově se jedná o pobídky k započetí sklizně, k sepsání majetku, často se v nařízeních odráží vleklý spor mezi Třebenicemi a klášterem, který vyvrcholil zabavením veškeré úrody Třebenických. Dále se objevuje informace o výměně úředníka, který má spravovat klášterní statky, jež je doplněna o výzvu k dodržování jeho příkazů, neboť on je jen vykonavatelem vůle abatyše.

Nařízení jsou shromážděna z několika fondů Národního archivu České republiky, především z fondu Stará manipulace (signatury SM B 45/5/5, SM B 45/5/7) a z fondu Archiv českých klášterů zrušených za Josefa II. (AZK 2579, AZK 2580). Pro lepší orientaci je u každého listu napsaná signatura jednotlivých fondů. Edice je řazená chronologicky.

Jedno nařízení není datované, proto je připojeno na konci editovaného souboru. Vzhledem k obsahu lze však určit alespoň relativní dataci. V nařízení abatyše povoluje svému poddanému Danielovi Strážnickému, aby se zadlužil u Jana Maca z Podsedic, aby si mohl vystavět nový dům, protože mu původní shořel. Není však jisté, jestli dům vzal za své při požáru v Třebenicích, ke kterému muselo dojít pravděpodobně v první polovině roku 1604, nebo zda shořel až později. V nařízení se mluví o použití pečeti městce Třebenic. V dopise k 16. lednu 1607 je dochovaná první informace o tom, že Třebenickým byla pečeť zabavena. V jiném listu Třebenických, který bohužel neobsahuje zápis roku, je poznámka, že 29. října abatyše odejmula městci pečeť. Ač není uveden rok odejmutí pečetě, je možné se domnívat, že k němu došlo 29. října 1606. Informace o tom, kdy byla pečeť navrácena, nemáme. Jen z dopisu z 27. září 1608 vyplývá, že pečeť chce abatyše městci vrátit, ale Třebeničtí jí napřed musí slíbit poslušnost. Dalším vodítkem je titulatura Volfa z Ilburka, z Vřesovic a Doubravské hory. Oslovení „urozený pane, pane“ se v průběhu 15. století ustaluje pouze pro vyššího šlechtice (viz Fiedlerová a kol., s. 61), Ottova encyklopedie uvádí, že Volf z Ilburka spolu se svým bratrem byl povýšen do panského stavu roku 1607. Z výše uvedeného je zřejmé, že nařízení vzniklo nejdříve ve třetí třetině roku 1608. Nejzazší datum, ve kterém mohlo být nařízení sepsáno, je 15. prosinec 1630, kdy abatyše Žofie Albínka z Helfenburku umírá (viz Rybička, s. 22).

Text je transkribován podle obecných edičních zásad. Velká písmena jsou ponechána na začátku vět, u vlastních jmen, titulatur a u slova Bůh ve shodě se současnou pravopisnou normou. Veškerá v listech dochovaná aspirace je při transkripci odstraňována. Slova z latiny, která ještě nejsou přejata do českého jazykového systému, jsou ponechána v původní podobě.

Dopisy jsou spolehlivě zapsané, ale i tak se v nich objevuje několik písařských chyb. Dochází k záměně hlásek (k kere místo které XII'1r, z pole chodowlických místo z polí XLI'1r), nebo písař hlásku či slabiku vynechal (wykloſti místo zvyklosti VI'1r, Inwentowa místo inventování IX'2v, Rytarzi místo Rychtáři XXXI'2v).

V některých dopisech jsou dochovány písařovy zásahy, především v marginálních a interlineárních přípiscích. Na veškeré přípisky edice upozorňuje. Poznámky jsou použity pro dnešní podobu zápisu denní datace a pro doplnění informace, který text je připsán jiným rukopisem. Jedná se o kancelářské přípisky připojené pod adresou, které buď zachycují termín dodání listu do kanceláře, nebo stručný obsah nařízení. Dopis LXVII není ukončen, po slově datum jsou napsány tři tečky, pravděpodobně ve významu et cetera. Na některých nařízeních je dochována přitištěná pečeť, která byla zakonzervována při archivářském zpracování (např. VIII, IX, XXIII, XXXVIII, XL), na některých nařízeních jsou po přitištěné pečeti jen zbytky (např. XXXI, XXXVII). Písmo textu nařízení a adresáta je vždy stejné, výjimkou je nařízení XXXIII, kde se na foliu 1r objevuje, připsáno světlejším inkoustem a jiným rukopisem, Žofije Alb. se znakem manum propriam, což ukazuje na vlastnoruční podpis abatyše.

Většina dopisů je dochovaná v neporušeném stavu, některé však mají poničené okraje, což má vliv i na čitelnost textu v případě nařízení II, XVI, XXXIV.

Nařízení XXIV, XXV jsou téměř totožná, liší v maličkostech, ale protože na jednom dokumentu je připsán jinou rukou stručný regest a na druhém nikoli, jsou v edici ponechány obě. Jelikož jsou adresátem dvě osoby, je možné usuzovat, že nařízení byla doručena každému zvlášť.

Grafika a pravopis
Grafická úprava

Jednotlivé listy nejsou jakkoli zdobeny, výjimkou je úvodní iniciála a viněty, které jsou u adres. Do vinět bývá vepsáno datum přijetí nařízení a jeho doručení do kanceláře, někdy shrnutí obsahu listu, což ničí nejen vinětu, ale ztěžuje, někdy dokonce znemožňuje, čitelnost připsaného textu.

Členění textu

Interpunkce a členění textu se drží pauzových principů. Jednotlivé listy nebývají výrazně členěny, jen jméno abatyše je vždy nadepsáno v hlavičce nařízení a po výrazném oddělení následuje samotný text. Výjimkou jsou listy XXVIII, XXXIV, XXXVI ve kterých jsou jednotlivá nařízení graficky oddělena, toto členění zachovává i edice. Občas písař používá spacii či text segmentuje výrazovými prostředky (druhé XVIII'1r, třetí XXIII'1r, čtvrté XXXIV'1r, dále XXXIX'1r, item XL'1r).

V textu se vyskytují běžná dobová interpunkční znaménka (tečka, comma, rozdělovací znaménko).

Písař používá několik zkratek, nejčastěji se jedná o zkratky pro spojení Jeho Milosti císařské/Jeho císařské Milosti (G. M. C. IV'1r, G. C. M. XIV'1r). Dále se objevují běžné zkratky pro tvary slova svatý (swao XLII'1r), ſſ jako označení pro kopy VIII'1v, g pro groše X'1v, k pro krejcary X'1v, zkratka k je ale použita i pro lexém kněz XIV'1r, ſſ miss pro kopy míšeňských grošů XV'1r, lexém purkmistr je zachycován prvními písmeny Purk. VIII'2v, adjektivum pražský je někdy zkracováno pomocí praž. XL'1r.

Samohlásky a souhlásky

V dopisech se běžně používají diakritická znaménka. Vyskytují se i prvky spřežkového pravopisu. Konsonanta š je důsledně psána spřežkou ſſ; c je zapisováno spřežkou cz; pro č je použito spřežek cž, cz; ř je zachyceno spřežkami rz, rž, výjimečně rzi (przialy V'1r); ň je zapsáno s háčkem ň (šacuňk XI'1r, 1v), s háčkem je zapisován i konsonant ď (poraďte XLII'1r), ť je zaznamenáno zdvojeným tt, tť (att XXIII'1r, tomtť XXVI'1r), ě je psáno spřežkou ie, někdy i formou ě. Vyskytují se i případy, kdy ze spřežky ie je zapsána jen první část (wezmite X'1r).

Vokalická délka není značena, v edici ji upravujeme podle současného úzu, od něj se odkláníme jen v případě adverbií podlé, vedlé, posavád, která přepisujeme s délkou.

Písař pro snadnější identifikaci vokálu u, používá tečku či čárku nad písmenem bez ohledu na délku.

Hláskosloví

V textu je zachycena diftongizace ý > ej, drtivě převažuje, ale -ej písař používá také (hodnými IV'1v, dotýče XIII'1v, hodných II'1r, býti XIV'1r, nevěrným, neposlušným XXXI'1r, výpisů VII'1r, některých XXXIII'1r, dobrýmu XLI'1v, klášterských LXVI'1r; bejti III'1r, vejpis III'1v, kterej XVII'1r, jinejmi XXII'1r, neposlušnejm XXX'1r, svejch XLI'1r, pejchu XLIII'1r).

Hláska ů jasně převažuje nad výskytem diftongu uo, který je doložen zřídka, jen jednou je doloženo ó (konšelóm XXXIII'1v; rychtářuom XL'2v, nábytkuov XXXV'1r, Buoh VII'1r, vuole XII'1r; konšelům VII'2v, nábytků XXXIV'1r, Bůh IX'2v, vůle XIX'1r, spůsob X'1r).

Diftong ou je používán mnohem častěji než výchozí ú (lúkám XXXI'1r, XX'1r, nakúpil X'1r, nahlídnúti VI'1v, přehlídnúti VIII'1r, správú II'1v, spravedlivú XXXII'1r, desátú VIII'1r; Oupohlav XLI'11r, louku XXVII'1r, nakoupených X'1r, sousedi XL'1r, nahlídnouti VIII'1v, vyměřenou XXIII'1r, jednou XL'1r).

V textu zřídka dochází k úžení é > í/ý (nahlídnúti VI'1v, přehlídnúti VIII'1r, podlí XVI'1r, na Hradě pražským VI'1r, poddaný naše dědičný … sme poručili XXVIII'1r, v … svobodným mlejně XXXV'1v, z pálenýho XXXIX'1r).

Pobočné slabiky jsou většinou v textu odstraněny (sme I'1r, sou IX'1v, jměli XI'1r. Vyskytují se u pomocného slovesa býti (jsou II'1r, jsouce III'1v), výjimečně i jinde (jměli LXVI'1r).

Protetické v- se v dopisech vyskytuje sporadicky (vosoba VI'1r, vodešlete VIII'1v, vorati XX'1r, vokno XXIX'1r, vobilí XXXIV'1v, nevopatřili XXXIX'1r, vosejete XLI'1r).

V dopisech se objevuje spodoba znělosti nejčastěji u spojení předložky se substantivem (z nemalým IX'1r, z manželkami XL'1v, z rychtáři XLI'1r; s příležející suplikací vyrozumíte III'1r, s Prahy VIII'1r, s přečtení X'1r), ale je doložená i v rámci jednoho slova (zbírky IV'1v, prozbu XIV'1r; neboštíkovi III'1r, nestrestal XII'1r, spečetěnými XXIX'1r, pohrůšky XXX'1r, spůsobem XXX'1r, stratí XXXIV'1r).

V dopisech se vyskytuje zjednodušení hláskových skupin (očímem místo otčímem IX'1v, zaplate místo zaplaťte XXV'1r, praském místo pražském XXIX'1r, podruhy místo poddruhy XLII'1r).

Morfologie
Jména

U genitivu plurálu maskulin písař používá koncovku -ův (gruntův III'1r, stavův V'1r, králův VI'1r, pánův XVI'1r, poddruhův XLIII'1r, bludův XLVI'1r), nejčastěji je doloženo odpadání koncového -v (řezníků XIV'1r, rychtářů XXXIV'1r, gruntů XXXVIII'1r, sousedů XXXIX'1r, stohů XLI'1r, statků LXVI'1r), objevují se i dvojice, kde jsou použity varianty s koncovým -v i bez něj (rychtářů a konšelův XXXV'1v).

U přejatých maskulin se projevuje kolísání skloňování mezi o-kmeny a jo-kmeny, jak bylo u přejatých slov zakončených na -l běžné (Purkmistře a konšelé třebeničtí IV'1r, purkmistře a konšeli XIII'1r, na stavení špitále XV'1r).

U ja-kmenových feminin dochází v plurálu po sykavkách k záměně za -e, v dativu plurálu je použita koncovka -em (vinicem XXX'1r), v lokálu plurálu -ech (na vinicech XXXIV'1r), což je způsobeno pronikáním i-kmenových tvarů.

U ьjo-kmene neuter instrumentálu singuláru zřídka se objevuje odpadnutí koncového -m, k čemuž může docházet pronikáním tvaru lokálu singuláru do instrumentálu (pod propadení VIII'1r, pod stracení XLI'1r).

Lexém privilegium je nejčastěji použit jako neutrum, ale vyskytuje se i v podobě feminina ьja-kmene (na privilegie VI'1r, vašemi privilegími XII'1r).

Vzhledem k tomu, že rukopisy nezachycují vokalickou délku, není možné určit, zda lexém defense je použit jako ьja-kmen, či ja-kmen. Ediční zpracování zařazuje lexém mezi ja-kmeny.

Zájmena náš, váš v instrumentálu plurálu připínají koncovku -mi k nominativnímu plurálovému tvaru (vašemi XII'1r, našemi XII'1r).

U číslovky dva, oba v genitivu a lokálu duálu je nejčastěji použita původní koncovka -ou (dvou set kop VI'1r, ve dvou nedělích XI'1r), výjimečně je ke koncovce -ou ještě přidáno -ch podle genitivu plurálu (obouch bab II'1r). V instrumentálu se místo koncovky -ma připojuje koncovka -mi (dvoumi XLII'1r).

Slovesa

Minulost je vyjadřována jen préteritem, je používán tvar bez pomocného slovesa býti (vypravil IV'1r, nestrestal XII'1r, koupil XXVIII'1r, nedali XXXIV'1v, seli XXXV'1v, nevopatřili XXXIX'1r, vzal XL'1r, dělali, vorali XL'1r), stejně tak se objevuje i nezkrácený tvar (což se jest nestalo I'1r, jest je vyšenkoval XVI'1r, jsme porozuměli XXXVI'1r, sou měli XL'1r, ste neobvedli XL'1v).

V préteritu zřídka dochází k odpadnutí koncového -l, pokud je připojeno za konsonant (odved X'1r).

V listech jsou použity přechodníky většinou ve správném tvaru ((ona) nemohouc I'1r, (ona) potřebujíc II'1r, (vy) souce IV'1r), místy se objevuje tvar nenáležitý, např. je zaměňována osoba ((on) složíc VIII'1r), místo singláru je použit plurál ((on) souce XXIXI'1r, (on) oznamujíce XLV'1r). Někdy je ve spojení s lexémem abatyše použit tvar pro plurál, což je ale v souladu s majestátním plurálem ((my abatyše) majíce XII'1r). U plurálu dochází k odsunutí koncového e ((vy) nerozpouštějíc III'1r, (vy) počnouc XVI'1r, (vy) dadouc XVIII'1v, (vy) zanechajíc XLV'1r).

Ve spojení s osobou abatyše je používán majestátní plurál (přejeme VIII'1r, chceme XXII'1r, budeme XXVIII'1r), často v něm dochází k odpadnutí koncového -e (nemůžem II'1r, oznamujem IX'1r, zastavujem XII'1r, přejem XIV'1r, okazujem XX'1r).

V infinitivu zřídka odpadá koncové -i (vypravit X'1v).

Syntax

Vzhledem k tomu, že dopisy abatyše s největší pravděpodobností diktovala písaři, který je následně z konceptu přepisoval na čistopis, jsou běžná dlouhá, komplikovaná souvětí. Vzhledem ke složitosti souvětí bývá porušena gramatická shoda (... pod propadením pokuty a skutečného trestání od nás vyměřenou XIII'1r, Štěpáne Punčíne, jakožto hospodáři města, a Václave Hurtene, jakožto rychtáři, poroučíme, abys osobám těmto jménem našim oznámil… XVIII'1r, Peníze svatojiřské, jeden každý rychtář nechť vybere a za sebou schovejte. XXII'1r, ... a vody pohotově před domy aby jeden každý pod skutečným trestáním měli XL'1r). Někdy se opakují slova (do nich chceme, zdali sebe sami do městce Třebenic přijímati, propouštěti a poručení našeho nevyřizovati moc máte, nahlídnúti chceme VI'1r,v, ... že ste Doroty Konvářky statek popsaný odeslali, nám odeslali XII'1v, Protož nechtí-li, na primasovi to přezvěte, nechtí-li, vám Oupohlavským poroučíme XX'1r). Vyskytuje se porušení běžného slovosledu (S tím milost boží s námi býti rač. V'1v, kterouž Jan Maštalka vám nahraditi povinen bude VIII'1r). Lze najít i větu, ve které abatyše adresátovi jednou vyká a podruhé tyká (Dále poroučíme, že k primasovi a rychtáři třebenskýmu dojdete, aby krávy konvářovský vydal tobě XXII'1r).

Lexikum a styl

V textu se používá běžná slovní zásoba pro právně-správní oblast.

Nařízení zpravidla začínají jménem abatyše, která je vydává (Žofie Albínka z Helfenburku, abatyše kláštera svatého Jiří na Hradě pražském I'1r). Následuje oslovení adresátů, které není jmenné, jak je zvykem dnes, ale je velmi obecné (Opatrní věrní naši milí III'1r). Většinou se ale jedná o oslovení osob jejich funkcemi a následuje přání dobrého zdraví (Purkmistře a konšelé třebeničtí, věrní naši poddaní, souce zdraví dobře se měli, toho bychom vám přáli. IV'1r, Rychtářové oupohlavský, velemínský, chodovlický a kololecký, věrní poslušní poddaní naši milí. XXIX'1r ). Někdy abatyše oslovuje nejen prostřednictvím funkce, ale připojí i jméno, jindy použije jen jméno (Štěpáne Punčíne, primase, a Václave Hurtene, rychtáři, poddaní dědiční a lidé robotní naši. XXXIV'1r, Štěpáne Punčíne a Václave Hurtene, poddaní naši věrní XVII'1r).

Po oslovení následuje samotný obsah nařízení, který nebývá výrazně členěn. Jedná se o proud myšlenek, který je s největší pravděpodobností diktován a písařem zachycen. Tomu odpovídají i dlouhá složitá souvětí. Nicméně volba slov jasně ukazuje, že abatyše nechce diskutovat, formuluje příkazy, u nichž očekává, že budou splněny. Jak se ale roku 1607 vyostřuje spor s Třebenickými, lze najít i v nařízeních emotivní zabarvení (Předně, zdá-li se vám bez škody naší býti, poručte, ať podruzi třebenští robotou podhrabují, ale mysliti jest na to, aby podruzi nepožrali nám vína. XLII'1r, Bohdá bude brzy výpověd mezi námi a nimi, lotry neposlušnejmi. XLIII'1r, Jest nám z nemalým podivením, že až posavád od svého lotrovského neposlušenství upustiti nechcete, nýbrž jako svobodní páni své vůle užívati chcete a poroučení jak naše, tak ouředníka našeho i správce třebenského za nic nepokládáte. XLV'1r).

Závěr nařízení bývá strohý a krátký. Abatyše nejčastěji připojí větu s významem, že toto je její rozhodnutí, popřípadě, že takto se mají poddaní zachovat (O tom vědouc vůli naši, tak a ne jinak se zachovejte. VI'1v, Té naděje sme, že tak jako věrní a poslušní poddaní učiníte. VII'1r). Většinou následuje přání všeho dobrého (S tím se vám dobře jmíti vinšujeme. VIII'1v, S tím Pán Bůh rač s námi býti. IV'1v).

Na konci nařízení je uvedeno místo, kde byl dopis napsán, a pak datum (Datum v klášteře svatého Jiří na Hradě pražském v outerý po svatém Pavlu na víru obrácení léta 1607. XVIII'1r, Datum v klášteře svatého Jiří na Hradě pražském v outerý 6. Marti léta 1607. XX'1r, Datum v poli statenickém v pondělí po svaté Máří Magdaleně Anno 1607. XXXIII'1r), někdy je vynecháno místo sepsání dopisu (Datum spěšně v středu den svatého Mikuláše léta 1606. XVII'1r). Na listu XXXIII je pod datem ještě připojen vlastnoruční podpis abatyše Žofie Albínky. V nařízení XXII je po datu připsán celý odstavec, který předchozí text doplňuje.

Jelikož se dopis skládal a pečetil, na zadní straně bývá uváděn adresát (Opatrným purkmistru a konšelům městce našeho Třebenic, věrným našim milým. I'2v, Robotnímu rychtáři oupohlavskýmu, věrnému našemu milému. XXII'2v ). Někdy je k adresátovi ještě připojeno spojení k dodání, či k spěšnému vyřízení (Purkmistru a konšelům městce Třebenic, poddaným našim věrným, k spěšnému vyřízení. IV'2v, Purkmistru, konšelům i vší obci městce Třebenic, poddaným našim věrným milým, k bedlivému vyřízení, k dodání. XIV'2v, Robotnému rychtáři velemínskému k spěšnému dodání. XXI'2v). Vyskytují se i dopisy s několika adresáty (Rychtářům oupohlavskýmu, veleminskýmu, chodovlickýmu a kololeckýmu, věrným, poslušným poddaným našim milým. XIX'2v, Štěpánovi Punčínovi, primasovi, a Václavovi Hurtenovi, rychtáři, osobám přísežným v městci Třebenicích, poddaným dědičným a robotním našim, k dodání. XXXIV'2v). Výjimkou je poslední nařízení, které není dokončené. Nemá napsané datum, ani adresáta. Jelikož se jedná o nařízení, které je uloženo ve fondu Archiv českých klášterů zrušených za Josefa II., lze se domnívat, že toto nařízení bylo uloženo v kanceláři v klášteře a sloužilo jako podklad pro čistopis, který byl odeslán. Je to však jen domněnka, jelikož odeslané nařízení nebylo zatím nalezeno.

Adresát je vždy ohraničen vinětou, ale stává se, že ve vinětě je vepsáno, kdy nařízení došlo do kanceláře (Léta 1606 psaní toto přineseno v neděli v ochtáb svatého Martina, za purkmistra Mikuláše. XIV'2v, Psaní toto přinešeno ve čtvrtek po proměnění Pána Krista léta 1607. XXXIX'2v).

U adresáta se často vyskytuje i stručný obsah nařízení, který je připsán jiným rukopisem (O Dorotu Konvářku a Dorotu Cvrčkovú, o vdání Doroty Konvářky a Doroty Cvrčkový, o popsání statků jich, o správě porovnání Voldův. II'2v, O volení osob na vojnu, též i o zbírku. IV'2v, Aby Třebenským obilí brali a do stohu skládali, potom podruhy, aby takový obilí svezli a do stodol vozili. O vinice konvářovský, o inventáři strany mlejna a pivovaru. XL'2v).

Použitá literatura

Alena Fiedlerová: Ze staročeské terminologie sociálních vztahů, in: Slovo a slovesnost, ročník 38, číslo 1, Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 1977 s. 53–64.

August Sedláček: heslo z Vřesovic, in: Ottův slovník naučný, díl 26, U-Vusín, Praha: J. Otto, 1907, s. 1025.

Antonín Rybička: Albínové (Bílkové) z Helfenburku in: Památky archeologické a místopisné, díl 14, ročník 1887, Praha: Archeologický sbor Musea království Českého, Matice Česká, 1889, s. 19–26.

logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 3 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.12
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web je podpořen projektem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. LM2015081
„Výzkumná infrastruktura pro diachronní bohemistiku“ (akronym RIDICS) v rámci Projektu velkých infrastruktur pro VaVaI.